expedice  |  členové  |  trek chavín a nazca  |  trek santa cruz  |  fotogalerie  |  video  |  guestbook         



MACHU PICCHU v Peru zná každý, ale existují i jiná místa, která stojí za to navštívit a rozhodně se nemusíte probíjet davy amerických a západoevropských turistů, ale za to poznáte skutečné Peru, prostý a těžký život místních lidí a místa, která svým kulturním významem se incké památce směle vyrovnají. A vidět takovou raritu jakými jsou obrazce v poušti v Nazce viditelné jen ze vzduchu v tak precizním provedení, tak toto místo si přímo říká o vznik legend.

Trek Chavín

Nutno podotknout, že v Lonely Planet je popsán jako třídenní a dobře věděli proč. Ty dva dny šlapeme od nevidím do nevidím, což tady znamená od 6:00 do 18:00.

Ale nepředbíhejme, už v Huarázu jsme začali tušit do čeho jdeme. Do Olleros toho moc nejezdí, víceméně občas něco, když se naplní kapacita. Toto kolektívo je docela síla, má už svoje roky a už samotné startování je zážitek,ale asi po minutovém túrování autobaterie to naskočilo, z výfuku vyběhaného dieselu se silně zakouřilo, no a můžeme jet. Těm rychlostem se tam také mimochodem moc nechtělo.

Z auta čteme ceduli Olleros, to je fakt „prdel světa“. Všude jen hliněné neomítnuté domy, kde bydlí jedni z nejchudších. Zato dětí mají spoustu, také jsme pro ně hrozně zajímavé bytosti, to víte na trek Chavín moc gringos nechodí.



Každý si tam pěkně dojede autobusem okolo za 6 hodin z Huarázu. Andree to moc nešlape a tak přezouvá na letní gumy, rozuměj sandály, no a hned jí to jde lépe. Procházíme pasteveckou osadou, která se tváří jako opuštěná. My jsme ale obezřetní a pokračujeme ještě o něco dále. Večer se kolem prohnalo stádo lam a také nějací pastevci na koních, takže skutečnost, že by byla opuštěná, byla lichá.

Druhý den překonáváme sedlo ve výšce 4700m a pokračujeme dále směrem na Chavín. Cestou procházíme kolem osady, kde žijí skutečně ti nejchudší, obrovská bída. Necháváme jim nějaké jídlo. Do Chavínu přicházíme (ti nejrychlejší) v 18:10, tedy už za tmy, ostatní jsou ještě na cestě a za svitu svých čelovek přichází v intervalu jedné hodiny všichni. Ubytovaní jsme v hostelu Chavín, který je za 10 Solů/os./noc. Místní babička nám doporučovala hotel Chavín, který je o dost lepší, ale co nejsme Američani, my to vydržíme. Ráno jdeme do muzea a pak na sakrární stavbu (chrámový komplex) chavínského kultu, který existoval před inckým. Kluci si občas zahráli na Indiana Jonese, když se plazili úzkými chodbami. Ale v moderním speleologickém podání, takže pěkně s čelovkami a plazením plížením vpřed. Ještě nutno podotknout, že pěkně vyděsili místní skupinku dětí základní školy, když jim paní učitelka vysvětlovala historii a význam tohoto místa. No a když se z podzemního komplexu (který mohl sloužit i jako pohřebiště) vyrojilo několik bílých gringos s rozsvícenými čelovkami na hlavě, tak se skutečně hodně lekli. Skutečně tady moc bílých nepotkávají.

Nazpět už jedeme pěkně autobusem, ale to bychom nebyli blázniví gringos, aby někteří z nás nevymysleli nějakou kulišárnu. Co myslíte, že to bylo? No vlezli si na střechu autobusu a jeli na střeše, asi tak 20 min. to byla děsná zábava. Jenže cesta trvá 6 hodin a tak po dvou hodinách lezli dolů zmrzlí, jako …a aby to za to stálo, tak ještě měli zpestření jejich jízdy v podobě tunelu, kterým jsme projížděli. Nad hlavami měli asi tak 30 cm prostoru, takže všichni leželi jako přibití ke střeše autobusu. Ono o zpestření cestování vůbec nebyla nouze. Už jste někdo viděl výměnu píchlé pneumatiky autobusu? Možná někde v servisu na automatizované lince, ale co takhle pěkně „růčo“ ala Peru, s krumpáčem a kladivem. Mohu vám říci je to zážitek.

V Yungay na nás čekají špagety a pak palačinky - vynikající. Nočním busem jsme se přesunuli opět do Limy, chvíle čekání na terminálu společnosti Ormeňo a v 9:30 už pokračujeme dále do Pisca. Tady máme čas jen tak na 3 hodiny, než se začne smrákat a tak s jedeme podívat na inckou památku TAMBO COLORADO, což je chrámový komplex.



Další den jedeme do NP Paracas na ostrovy Islas Ballestas. Naskýtají se nám nádherné pohledy na místní faunu, mnoho druhů ptactva, volavky, pelikáni, buřňáci, rackové a mnoho dalších. Máme štěstí vidíme i tučňáka, což je možná trochu rarita, uvážíme-li, že se nacházíme na 12°jižní šířky. Proč se zde tučňák neuvaří? Je to způsobeno studeným Humboltovým proudem, který výrazně ochlazuje zdejší klima. Dalšími stálými obyvateli Islas Ballestas jsou tuleni, kterých je zde obrovské množství.

Průvodce nám sliboval i delfíny, když budeme mít štěstí. Ale to by muselo být skutečně obrovské štěstí a tak nás ani moc nemrzí, že jsme je neviděli. Na odpoledne je pro nás přichystán výlet do pouště. Tak a jsme tam, průvodce nám vysvětluje, že poušť není tak úplně mrtvá, jak by se mohlo zdát. Na druhou stranu, ti její obyvatelé, kteří jsou před velký žárem ukryti hluboko v písku, zrovna nemusím. Samí hadi, brouci, štíři a podobná havěť. Srážkový úhrn je 0,5mm/rok, tedy nic. Průvodce nás zavezl do laguny, kde se můžeme koupat, tak se ho ptáme, zda tu nejsou mořští ježci. No a prý ne, tak se nějak nerozpakuju a jdu na to. No a pak to cítím,ale už je pozdě, šlápl jsem na něj. Zatímco ostatní se cpou místními specialitami, tak já nípám ostny z chodidla, děsně příjemná činnost. Jehlu nemám a kapesním nožem to jde věru špatně. Když to vidí místní servírka, tak se jí mě zželelo a přinesla jehlu, 95% líh a pomáhala mi s tímto nepříjemným problémem. Jehlou to jde o moc lépe, ale bolí to stejně.

Večer šupky, hupky na autobus do Icy, přeskok během 20 sekund a už si to hasíme do Nazcy, našeho příštího cíle. Večer jsme tam, ubytováváme se v hotelu Perugia**,což je jinačí třída než v Piscu v tom příšerném, špinavém hotelu.


Nazca

Druhý den nás čeká to proč jsme sem jeli, obrazce v Nazce. Jsou to čáry v poušti, viditelné jen z letadla, jako např. pavouk, kosmonaut, opice, strom, kondor, alcatraz, apod. Jsou vytvořeny tak, že nikdy nezmizí. Jejich studiem a dalšími archeologickými nálezy se zabývala Němka Maria Reiche, která jim zasvětila celý svůj život.



Po leteckém výletu nás čeká pohřebiště v Chauchile a náš průvodce, korpulentní a velmi energický Jesus. S určováním jeho temperamentu by neměl problém ani laik, je to cholerik každým coulem. Na závěr našeho nabitého programu na nás čeká rarita, a sice akvadukt v Nazce. Ze stavitelského hlediska naprosto úžasná stavba, kdy celý akvadukt je postaven z valounů, naskládaných na sebe. Proč z valounů? Má to hluboký význam, zde v Nazce se v historii již několikrát třásla zem a akvadukt bez problémů vydržel všechna zemětřesení, zatímco Nazca byla vždy srovnána se zemí. Systém oken (vpustí) umožňuje takové tlakové poměry, že voda může proudit, i když je akvadukt plný. Pokud znáte, staré „plechovkové“ balení džusů, tak víte, proč se vždy musely udělat do víka dva otvory.

Navečer se loučíme s Andreou, jedinou ženskou v naší skupině, která bude pokračovat dál sólo do Arequipy a pak do Puna k jezeru Titicaca a dále do Cuzca a samozřejmě Machu Picchu. My jedeme na opačnou stranu, zpět do Icy a pak už jen taxíky do poštní oázy Huacachina. Ráno si chceme vyfotit východ slunce v poušti a tak vstáváme pěkne v 5:15 a před 6:00, jsme už na 300m duně. Jenže mlžný opar nad Huacachinou a pouští vůbec ne a ne se rozplynout. Rozpouští se až po 9. hod. kdy už slunce dávno vyšlo a tak jdeme do pouště ještě jednou, abychom viděli Huacachinu pěkně z výšky.

Dolů je to paráda, sbíháme dunu, písek krásně klouže, také nabídka sandboardingu je tu široká. Odpoledne už jedeme busem do Limy, toho hnusného špinavého města. Ještě přetrpět jednu noc v hostelu Espaňa, také špinavém a zítra domů. Ráno ještě zaskočíme do čínské čtvrti, no jo, ti jsou všude. Pak už jen letiště v Limě, přestup v Madridu s přespáním a pak jen Vídeň, Čechy krásné Čechy mé.